ZOUBKOVÝ STRAŠÁK

„Podívej, tady takovým zrcátkem se kouknu do tvé pusinky na zoubky, abych viděl, jestli je máš bílé a čisté jako perličky. Možná trochu pofoukám nebo vezmu tady tu tyčinku a trochu jí do zoubku ťuknu, asi takhle,“ vypráví klidně zubař a ukazuje holčičce všechny nástroje, které možná použije, a nechává jí je osahat. „Musím se podívat, jestli ti tam červíci neprovádí nějakou neplechu, abys měla zoubky zdravé. Zajímá tě ještě něco?“ Přibližně čtyřletá holčička jen mlčky sedí a zavrtí hlavou. „Maminka tě bude celou dobu držet za ruku a druhou rukou můžeš pevně obejmout plyšáka, kterého sis přinesla. A teď na mě otevři pusu dokořán jako tygr!“ Zubař s úsměvem vyzývá holčičku, ale ta na něj dál kouká se rty pevně sevřenými, v jedné ruce mačká ruku maminky, v druhé k sobě tiskne plyšáka. „Víš, co jsme si slíbili? Až ti pan zubař zoubky prohlídne, půjdeme spolu do zoo a budeš moct nakrmit některá zvířátka jako minule,“ láká holčičku maminka. Když ji ale zubař vyzve znovu k otevření pusy, tak jen odmítavě zavrtí hlavou a začne plakat. Možná podobnou situaci sami znáte od svého dítěte. Strach ze zubaře je silnější než všechno ostatní.

Proč je zubař takový strašák?

Strach ze zubaře netrápí pouze děti, ale i spoustu dospělých. Při ošetřování zubů se zubař pohybuje v obličejové části, kterou člověk přijímá potravu, a narušuje i intimní zónu úst. Mimo jiné se musí přiblížit do naší těsné blízkosti, to je pro spoustu dětí taky velmi nepříjemné. Oblast v puse je bohatě zásobená nervy a cévami, což ji tak činí velice citlivou na bolest. Pro spoustu dětí a dospělých jsou v puse nepříjemné kovové nástroje nebo jim vadí zvuk vrtačky při vrtání.

Nejčastěji se strach ze zubaře objevuje v podobě fobie kolem pátého až šestého roku. Objevit se může ale i mnohem dříve, pokud je u dětí nutné provést bolestivý zákrok nebo pokud bylo u dítěte při vyšetření použito násilí.

Jak s takovým strachem zatočit nebo se ho alespoň pokusit zmírnit?

• Dbejte na pravidelné prohlídky od útlého věku. Velmi důležitým základem pro většinu dětí je seznámení se zubařem, jeho ordinací a pravidelné prohlídky před tím, než dítě potřebuje nějaký zákrok. První návštěvu je nejlepší po společné domluvě se zubařem naplánovat už po vykouknutí prvních zubů. Proč jít k zubaři na návštěvu už tak brzy? V prvním roce dítě ještě pravděpodobně kaz mít nebude a maximálně se pouze povozí na křesle nahoru a dolů. Ano, miminko ani batole si ordinaci nezapamatuje, ale uloží si emoce, které tam zažilo, stejně jako vůně, zvuky a přístup. Pro dítě je klíčová pozitivní emoční zkušenost. Pokud dítě zažije jako první nepříjemnou a negativní zkušenost, tak si tím pokládá základ budoucímu strachu ze zubaře.
• Pečlivě vyberte zubaře. Jednoduché napsat, těžší udělat. Zubařů je velký nedostatek a o to náročnější je sehnat zubaře, který umí pracovat i s dětmi. Přístup a vztah zubaře k dítěti je však klíčový pro následnou péči. Stejně tak je klíčový i váš vztah k zubaři – pokud mu budete důvěřovat a řídit se jeho doporučeními, bude i pro dítě jednodušší nechat se ošetřit.
• Zamyslete se, jaký je váš vztah k zubaři a k zubnímu ošetření. Pokud jste sami nervózní z vlastní kontroly u zubaře nebo i návštěvy zubaře se svým dítětem, tak dítě velmi rychle vycítí, že se něco děje a nebude v klidu. Zde vždy platí: klidné dítě = klidný rodič. Spousta dospělých má v současné době se zubaři z dětství špatnou zkušenost, proto je důležité, aby se i rodiče pokusili na svých obavách ze zubního ošetření pracovat. Většinou totiž své strachy přenáší na dítě.
• Mluvte o svém vlastním strachu a o tom, jak se vám ho daří zvládat. Nic dítě nepodpoří tolik jako příběh jeho vlastních rodičů, kteří se nebojí přiznat, že i u nich se někdy strachy objeví a jak s nimi rodiče nakládají.
• Dítě k zubaři motivujte pozitivně. Strašení zubařem, dělání si legrace z dítěte před zubní prohlídkou nebo dokonce děsivé historky od zubaře nemají u dětských uší místo.
• Zahrajte si doma na zubaře. S blížícím se časem prohlídky navyšujte intenzitu hry na zubaře a zubní ošetření. Můžete se malým zrcátkem koukat na zuby (nebo použít obyčejnou lžičku), šplíchnout si plastovou stříkačkou trochu vody do pusy, zaťukat na zoubek párátkem nebo pořídit celý dětský zubařský set.
• Pořiďte si knihu pro děti o zubech a návštěvě zubaře. Vyzkoušet můžete třeba Proč si musím čistit zuby? nebo Pojďme si vyčistit zuby.
• Projděte si doma krok za krokem celou prohlídku. Postupně si s dítětem projděte vše, co vás bude u zubaře čekat. Klidně už od recepce nebo čekárny.
• Vyslechněte si dítě. Vždy si před samotnou návštěvou zubaře popovídejte s dítětem o tom, zda se k zubaři těší, jak se cítí, jestli je něco, čemu nerozumí, jestli by ho něco zajímalo a zda má nějaké obavy, tak zjistíte, na co se můžete připravit.
• Připravte si aktivity do čekárny. Nikdo dopředu nikdy neví, zda zubař nebude mít u nějakého pacienta zdržení, proto je vždy lepší připravit se na variantu, že budete s dítětem trávit dlouhé minuty čekáním v čekárně. Můžete vzít jednoduché hry, kreslení či vymýšlet, kam společně zajdete po zubním ošetření. Někdy naopak může být pro vaše dítě výhodnější přijít o několik minut dříve, aby si přivyklo a na prohlídku se připravilo.
• Dejte dítěti možnost dostat emoce ven. Pokud má dítě potřebu vyčmárat se na papír před nebo i po vyšetření, tak mu to dopřejte. Nechte ho ze sebe setřepat napětí, které zažívá. Některé ordinace mohou být vybaveny i plastelínou pro děti nebo bude mít dítě potřebu se po ošetření venku vyběhat.
• Buďte klidní a vlídní. Pro dítě je velmi důležité, aby rodič zachoval klidnou hlavu a celým vyšetřením ho provedl.
• Být jako superhrdina! Někdy dětem pomůže představovat si, že jsou jejich oblíbený superhrdina. Podpořit je může nejenom to, že si budou sebe jako superhrdinu představovat, ale že si mohou vzít i oblečení se svým oblíbeným superhrdinou.
• Držte se svého. Může se stát, že váš zubař nebude v dobré náladě, bude v časovém presu nebo nebude mít dostatek trpělivosti. I přesto je důležité pro úspěšné dokončení zubní prohlídky, abyste vy jako rodiče hlavu neztráceli a pokračovali dál v tom, co máte s dítětem nacvičené a čemu věříte.
• Přijměte strach. Co byste potřebovali slyšet vy? Je v pořádku se bát, každý se někdy bojí. Nebo: Přestaň se bát, není čeho! Řekla bych, že asi spíš to první. Nebojte se se svým dítětem o jeho strachu a obavách mluvit. Můžete ho společně klidně i nakreslit nebo napsat na papír. Ten potom můžete roztrhat.
• Pozor na násilí. U většiny dětí strach ze zubaře a zubního ošetření narůstá ve chvíli, kdy dojde k tomu, že je dítě při zákroku násilím drženo na křesle. Někdy i několika lidmi. V tuto chvíli u něj může vzniknout i trauma. Snažte se tomu předejít předchozími tipy, případně návštěvou psychologa.
• Vždy vysvětlujte. Pokud dítě zub už bolí a je potřeba zákrok, tak dítěti vše pravdivě vysvětlete, zodpovězte jeho otázky a nelžete mu.

Neošetřitelné dítě u zubaře – pomůže psycholog?

Pokud už si nevíte rady, dítě trápí velký strach a nic z doporučení zubaře ani z rad okolí nezabírá, tak se nebojte obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta, který se specializuje na práci s dětmi. Někdy je návštěva psychologa s dítětem pro rodiče podobným strašákem jako návštěva zubaře pro dítě. Psycholog však může dítěti s jeho strachem efektivně pomoct.

V dalším článku ze série o strachu nás čeká strach ze tmy.

Článek pro nás v rámci spolupráce sepsala Kamila Kunická (IG: @detska_psycholozka)