Osud mě posadil na židli praktičky - Rozhovor s Martinou Milkovičovou, autorkou Pediatrie s úsměvem
Pediatrie s úsměvem, kniha paní doktorky Martiny Milkovičové založená na jejím úspěšném blogu, který má na Facebooku téměř 30 tisíc sledujících, vychází začátkem října 2024 u nakladatelství Svojtka & Co. zároveň v češtině a ve slovenštině. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s autorkou.
Chtěla jste se vždycky stát lékařkou? Pokud ano, proč právě pediatrie?
Podle vzpomínek rodičů jsem těsně po tom, co jsem dala dohromady větu, doťapala do kuchyně a řekla: „Budem doktorka. Taká pre deti.“ Rodiče, nelékaři a technicky zaměření, tou historkou baví známé dodnes. Po krátkých životních epizodách, kdy jsem chtěla bojovat s hladomorem, být operní pěvkyní nebo napsat bestseller, jsem se nakonec tou doktorkou opravdu stala.
Hodně let jsem pracovala na dětských odděleních a doufala, že si splním další sen a budu neonatoložka. Osud mě však posadil na židli praktičky. Chvilku jsem se tam kroutila jako had. Ale postupem času jsem vždy v neděli večer cítila, že se do práce těším. Dnes už vím, že jsem na správném místě.
Objeví se i po letech praxe v dětské ordinaci nějaká situace, která je pro vás nová? Překvapují vás malí pacienti, nebo spíš jejich rodiče?
Jednou se mě známá zeptala: „To tě ta práce baví? Vždyť ti tam jenom sestřička souká do ordinace jednoho pacienta za druhým a všichni mají to samé.“ Tak to asi zvenku vypadá, ale v dětské ordinaci můžu v jeden moment řešit problém s bolavým bříškem u dvoukilového novorozeňátka a za pár minut přede mnou sedí skoro dospělý sto dvacet kilo vážící muž a trápíme se s jeho vysokým tlakem. Překvapení a nových situací jsou spousty, některé jsou úsměvné, jiné vážné, nad některými jenom kroutíme hlavou.
Jak zvládáte, když rodiče hledají rady na internetu a přicházejí do ordinace s vlastní diagnózou?
Rodiče mých pacientů jsou vesměs mladí lidé a internet berou jako neodmyslitelnou součást života. Plně chápu, že když mají problém, tak kouknou na internet. Taky to dělám: Svítí mi kontrolka na spotřebiči, rychle internet, zkusím domopravu, nic, volám odborníka. Ale už mu obvykle neříkám, že to dělá špatně, protože to psali na Fb skupině.
Pro lékaře není problém zvídavý, informovaný pacient. Já to mám ráda, obvykle to ušetří spousty práce. Problém je, když mě matky konfrontují s názory z internetu, které obvykle nemají s medicínou nic společného. Sedím tam já, živý člověk z masa a kostí, kterému matky svěřily své dítě do péče, dávám jim své know-how, svá doporučení musím obhájit, protože vím, že nesmím udělat chybu. Na druhé straně mě matka konfrontuje s názorem neznámé osoby, která něco napíše a za 10 minut už na internetu ani neexistuje. A přesto má navrch.
Co vás inspirovalo k vedení blogu a napsání knihy Pediatrie s úsměvem?
Souboj google versus pediatr. Chvilku potom, co jsem začala pracovat v ordinaci, jsem si zkusmo zadala do vyhledávače jednoduché otázky na běžné dětské nemoci. S překvapením jsem zjistila, že první článek od pediatra jsem našla až po prolistování několika stránek. Když jsem se začetla do prvních odkazů, našla jsem v hromadě neškodných nesmyslů několik dobrých rad, ale taky několik rad ohrožujících zdraví.
Řekla jsem si, že u rodičů svých pacientů se zkusím dostat na přední místa vyhledávačů. A tak jsem začala psát. Hodiny a hodiny přemýšlení, škrtání, přepisování. Měsíce a měsíce psaní pro osm až deset skalních čtenářů. Nyní už občas v ambulanci slyším: „Tak jsme si to na blogu všechno našli a vyšlo nám, že se máme přijet ukázat.“ V tu chvíli jsem jako bůžek štěstí s úsměvem kolem celé hlavy.
Jakým způsobem vybíráte témata pro svůj blog?
Když zrychlí krok polovina městečka, tak se na blogu objeví článek, jak si poradit s průjmem. Občas mi zavolá paní učitelka ze školky, jestli maminkám nemůžu domluvit, aby nedávaly do školky děti se zalepenýma očima. Tak s tím na blog. Panika z černého kašle? Rychlé uklidnění na mém blogu.
Máte nějaký oblíbený příběh, který jste v praxi zažila a ráda byste se o něj podělila?
S dětmi se člověk nikdy nenudí. Miluji ty jejich průpovídky, upřímnost. Nejraději bych byla, kdyby alespoň jedno dítě motivovala k tomu, že položí prst na tu naši hůl s hadem s tím, že zasedne na židli pediatra.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Chystáte další knihu nebo pokračování blogu?
Psaní blogu je můj koníček, umím se tím skvěle odreagovat. Takže dokud zbyde čas a bude o čem, tak určitě budu ráda psát dál. Hlavně se však chci věnovat své práci. Pediatrů je málo, dětí máme v péči víc a víc. Důležité je v tom pořád hustějším provozu neztratit důvěru rodičů a nepokazit tu přátelskou atmosféru, o kterou se se sestřičkou hodně snažíme.
ÚDAJE O KNIZE
Název: Pediatrie s úsměvem / Pediatria s úsmevom
Autorka: Martina Milkovičová
ISBN: 978-80-256-3583-4 (CZ) / 978-80-567-1526-0 (SK)
Vazba: brožovaná
Datum vydání: 3. 10. 2024