Návrat do školky po delší době

Máme za sebou vánoční prázdniny a ty jarní, spojované s cestami na hory, se blíží. Některé rodiny s dětmi pro změnu vyrážejí na dovolenou za sluníčkem. Okamžik návratu do školky po delší době se blíží. Nedej bože mu předchází něco méně příjemného než dovolená – nemoc, karanténa/izolace, zavření školky… Jak dítěti pomoct, aby to v pohodě zvládlo?

V každém případě se dítě vrací do prostředí, kde většinou platí jiný řád a trochu jiná pravidla, než na jaká je zvyklé z domova s tátou, mámou, babí, dědou. Pokud mu chcete pomoct zvládnout tuto změnu bez stresu, zde je pár tipů, jak na to. (O děti nám jde především, ale nezapomínejte, že i rodiče a učitelé mají – jak se říká – jenom jedny nervy.)

Připomeňte dětem, jak to chodí ve školce, pomocí prohlížení MiniPEDIE Školička nebo společně vyplňte úkoly v Malý zajíček Školka.

POZOR! Hned ze začátku připomínáme, že každý jsme jiný. Děti, rodiče, učitelé. Každý máme své specifické potřeby a možnosti. Taky naše situace doma a vztahy v rodině se liší. V tomto článku najdete pouhá doporučení. Posuďte sami, zda se pro vaše dítě hodí. Berte ohled na jeho konkrétní potřeby. Věřte svým zkušenostem a rodičovským instinktům.

Školka nepřestala existovat

Během času stráveného mimo školku je dobré neodříznout dítě od existence školky úplně. Zatímco my dospělí, když jsme na dovolené nebo nemocenské, toužíme po odstřižení od pracovní komunikace, dětem je vhodné školku tu a tam připomenout.

Samozřejmě, nic se nemá přehánět. Nedělejme ze všech dnů neustálé domácí vyučování; klidně ať dítě sbírá nevšední zážitky, ať řádí. Můžete při tom například zmínit, že „to by se kamarádům ve školce taky líbilo“ nebo „to musíš vyprávět paní učitelce, až se vrátíš do školky, ta bude koukat!“.

Školka pomáhá dítěti v pěstování samostatnosti. Stejně jako rodiče. Vy si můžete vzít na pomoc leporela z řady Velký pokrok jako Umím poděkovat a Už žádné plenky.

Pokud má vaše školka skupinu na sociální síti, klidně si s dítětem prohlížejte fotky a připomínejte si, jak to ve školce vypadá a co se tam odehrává. Povídejte si o kamarádech vašeho dítěte, o tom, co mají rádi, co je baví.

Zmiňte se, že dítě se do kolektivu zase brzy vrátí. Sami mějte jasno v tom, kdy to bude. Nevystavujte dítě nejistotě typu „možná zítra půjdeš do školky, pokud…“.

ŠKOLKOU NESTRAŠTE! Pro budování pozitivního vztahu dítěte ke školce jsou nejhorší věty jako „počkej, až se vrátíš do školky, tam tě srovnají!“, „řeknu to na tebe paní učitelce, ta se bude zlobit!“, „mám toho dost, zítra se vracíš do školky!“.

Věnujte pozornost emocím

Když se dítě vrátí do školky, ze všeho nejdřív se potřebuje na tamní prostředí, jeho režim a pravidla znovu adaptovat. Posílit pozitivní vztah ke školce (ideálně na něj navázat), důvěřovat školce coby bezpečnému prostředí a připomenout si všechny návyky (pracovní, hygienické…).

Pokud má dítě pocit bezmoci, úzkosti či bezvýchodnosti, nemá na rozdíl od dospělého ještě tolik vyvinuté způsoby, jak se s tím vyrovnat. Projevuje se neadekvátně – například nadměrným vztekem, agresivitou, potřebou pozornosti, nebo naopak zamlklostí, studem, apatií.

Zdá se vám vaše dítě „nějaké jiné“? Věnujte pozornost neobvyklým projevům emocí. Ptejte se pedagogů na to, jak se dítě během dne chová. A pobavte se o emocích přímo s dítětem. Co cítilo? Jak to prožívalo? Co tomu předcházelo?

Budování emoční inteligence je běh na dlouhou trať. Pomoct vám můžou i různé knihy a pracovní sešity, využívající k ukázání pocitů ilustrované postavičky: Malý zajíček Pocity a Minipedie! Emoce.

Děti, rodiče, učitelé – spolu na jedné lodi

Jedním z vedlejších efektů pandemie bylo, že komunikace mezi školkou a rodiči se zintenzivnila. Bylo potřeba neustále řešit provozní záležitosti, reagovat na změny. Využijte toho a pokračujte v živé spolupráci s učiteli. Jde vám o stejný cíl – o spokojenost vašeho dítěte.

• Během nepřítomnosti ve školce jsou rodiče zprostředkovatelé předškolního vzdělávání.
• Učte dítě novým vědomostem a využívejte při tom doporučení učitelů.
• Pokud vám něco není jasné, zeptejte se učitelů. Nejistota rodičů přechází na dítě.
• Zajímejte se o to, co se ve školce děje a bude dít. Co mají v plánu? Čemu se v těchto dnech věnují? Navažte na to i během aktivit doma.
• Požádejte o zpětnou vazbu – mějte na paměti, že rodiče a pedagogové jsou ve výchově a vzdělávání partneři.

Jak se k výchově předškolních dětí staví pedagogický směr podle Marie Montessori, vám jednoduchou formou vysvětlí (sympaticky malá, tak akorát do kabelky) příručka Montessori doma 3–6 let. Potěší všechny příznivce zdravého selského rozumu ve výchově!

 To chce klid!

Děti jsou to, na čem nám v životě záleží nejvíc. Pokud jde o naše děti, nikdy nebudeme schopni odhlédnout od silných citů. Přesto se pokuste o určitý odstup a nadhled při posuzování toho, co se ve školce odehrává.

Možná že dítě pláče, když jej ve školce předáváte, ale věřte, že ještě než dojdete k autu, už je veselé a zapojuje se do hry. Pokud budete v pohodě vy, bude i vaše dítě. A naopak – své špatné pocity mu předáváte, aniž byste si to uvědomovali.

Inspirujte se knihou Nechci do školky!, která je určená stejnou měrou dětem i rodičům. Odpovídá na všechny možné i nemožné otázky, které mohou děti napadat.

Přejeme vám a hlavně vašim dětem klidný návrat do školky!