Když ordinuje strach

„Maminko, já tam nechci. Ne! Bude to bolet, nechci injekci. Prosím, mami,“ žadoní čtyřletý chlapeček u svojí maminky. Přitom zoufale pláče, křičí a brání se před ordinací svého pediatra. „Nedělej nám ostudu, nikdo ti nic dělat nebude,“ syčí na něj máma, ale chlapeček se dál vzpouzí. Po příchodu do čekárny se chlapeček drží dál u své maminky a pofňukává. V tu chvíli se otevírají dveře ordinace a sestra volá dovnitř holčičku, které může být odhadem pět let. Ta propuká v zoufalý pláč v okamžiku, kdy ve dveřích ordinace uvidí doktora v bílém plášti. „Co se děje, Aničko? Přeci se pana doktora nikdy nebojíš,“ diví se její táta, ale holčička ho křikem rychle přehluší.

Občas jsou rodiče překvapeni tím, jak znenadání se u jejich dětí objeví nový strach. U batolat a předškolních dětí se mohou objevit úzkosti, strachy a fobie, které souvisí se zdravým vývojem a zpravidla potkají většinu dětí. Úzkost je jedna z nejpřirozenějších lidských emocí a označuje neurčitý pocit nepříjemných obav nebo tísně. Strach je emoce velmi podobná úzkosti, ale na rozdíl od úzkosti se týká něčeho konkrétního (např. strach z hadů, ze tmy). Obě tyto emoce jsou pro člověka velmi důležité, jelikož signalizují hrozbu nebo nebezpečí.

U dětí se tyto strachy stávají problematickými v okamžiku, kdy neodpovídají příslušnému vývojovému období, jsou vystupňované nad běžné vývojové období nebo dítěti ztěžují běžné denní situace (příklad – dítě se bojí psů a nechce vyjít před dům na ulici, protože ráno vidělo na té stejné ulici psa). Kromě strachu a úzkosti můžeme pozorovat ještě i fobie, které lze popsat jako chorobný a vystupňovaný strach. V následující sérii článků o strachu si představíme tři časté strachy, které rodiče řeší – strach z lékaře, strach ze zubaře a strach ze tmy.

Dnes se podíváme, jak už úvod napovídá, na strach z lékaře. Kdy se může strach z lékaře objevit? Poprvé už kolem 8. měsíce, kdy se děti začínají bát neznámých osob. Netýká se to tedy konkrétně doktora, ale dítě u něj může začít plakat, protože je pro něj cizí. V průběhu vývoje může strach z cizího člověka přejít do strachu z bolesti, očkování, odběrů krve nebo si dítě může s lékařem spojit nepříjemný zážitek z vyšetření. Nejčastěji se potom takový strach vynoří v batolecím a předškolním věku. S věkem by měl tento strach spíše slábnout až zcela vymizet. U některých dětí se špatnou zkušeností s lékaři může přetrvávat i dál do školního věku, dospívání a klidně i do dospělosti. Tady častěji už hovoříme o fobii.

Děti se však nemusí bát jen osoby v bílém plášti. Z čeho dalšího mohou mít naše ratolesti ještě strach?

• Rodič musí odejít z ambulance/ordinace a dítě zůstane samo. Dítě tuto zkušenost může mít z dřívějška, kdy byl rodič vykázán od dítěte. Nebo ho tím může postrašit klidně sám rodič: „Jestli budeš vyvádět, tak tě tam s doktorkou nechám samotnou!“
• Bude to bolet. S dětmi by se mělo mluvit o tom, co se u lékaře bude dít. Pokud víte, že dítě čeká očkování nebo bolestivý zákrok, je dobré dítěti nelhat. Naopak si s ním nacvičit možnosti, jak bolest zvládnout – může vyprávět lékaři zážitek z výletu, maminka mu bude povídat pohádku, můžete si nacvičit uklidňující dýchání nebo dítě může držet rodiče za ruku.
• Z cizího prostředí. Obzvlášť pokud k lékaři nechodíte často, ale jen jednou za rok, možná i méně, tak si dítě ordinaci nemusí pamatovat. Taky stačí, když má pediatr dovolenou a jste nuceni navštívit zaskakujícího lékaře na jiné adrese. Další situací může být například první návštěva pohotovosti, specialisty (ORL, oční, urologie apod.), kde dítě ještě nebylo.
• Nepříjemná/nesympatická sestřička, zastaralé prostředí čekárny, zápach dezinfekce, přeplněná čekárna, hluk v čekárně atd.
• Dítě nerozumí tomu, co se bude dít.

Co můžete udělat pro své dítě, které se lékaře bojí?

• První, co můžete vyzkoušet, je zahrát si doma s dítětem na doktora a pacienta. Společně můžete zkusit ošetřit oblíbenou plyšovou hračku, panenku nebo jeden druhého. Postupně tak můžete projít celý průběh prohlídky u lékaře.
• Přihodit můžete i hračky s lékařskou tématikou – lékařský kufřík, ultrazvuky či panenky se znázorněnými orgány.
• Za zmínku stojí i dětské knihy, které ukazují, jak návštěva u lékaře probíhá. Společně si ji můžete číst před spaním nebo i v průběhu dne. Knihu může dítě přinést ukázat i pediatrovi. Vyzkoušet můžete třeba knihy – Dobrý den, paní doktorko! nebo Velký zlý vlk je nemocný.
• Dítěti doma nelžete. Nelžete, že pan doktor v ordinaci nebude, že tam jdete jen za sestřičkou pro papíry. Jestliže víte, že dítě bude očkováno a zeptá se vás, zda dostane injekci, tak řekněte pravdu a společně se na to připravte.
• Nevyhrožujte dítěti lékařem ani žádným lékařským zákrokem. Požádejte o to i rodinu a blízké přátele, se kterými je dítě v kontaktu.
• Velkou roli hraje i osobnost pediatra a váš vztah k němu. Pokud máte možnost, vyberte si takového pediatra, ve kterého vy i vaše dítě budete mít důvěru.
• Pokud je dítě zvýšeně úzkostné, můžete doma zkoušet autogenní trénink pro děti, který při pravidelném nácviku úzkost tlumí. Zkusit můžete i jednoduchá dechová a relaxační cvičení.
• Návštěvu dítěti zpříjemněte – může si s sebou vzít oblíbenou hračku, obléci oblíbené triko nebo po vyšetření u lékaře, pokud je dítě zdravé a máte čas, můžete vyrazit na nějaký krátký výlet na hřiště či procházku.
• Při čekání v čekárně dítě rozptylujte. Můžete spolu hrát jednoduché hry, číst z knihy nebo si vzájemně vyprávět.

Pokud si se strachem z lékaře u vašeho dítěte nevíte rady, tak se nebojte obrátit na dětského psychologa nebo psychoterapeuta, který vám celou situaci pomůže zvládnout.

V dalším článku se podíváme na strach, který často trápí i dospělé – strach ze zubaře a zubního ošetření.

Článek pro nás v rámci spolupráce sepsala Kamila Kunická (IG: @detska_psycholozka)