CHCETE MÍT CHYTRÉ A ÚSPĚŠNÉ DÍTĚ?

Proč číst dětem. Kdy a jak začít číst. Jak se komunikace vyvíjí.

Komunikace je základ. Když budete umět v životě dobře komunikovat, určitě to bude mít jen samé výhody. 

Dar řeči vám totiž zajistí lepší život.

Než se dítě naučí číst, je důležité, aby umělo používat jazyk jako nástroj, který mu pomáhá překonávat problémy v životě. Slova nás totiž spojují.

Je tedy velmi důležité, aby dítě začalo komunikovat, znakovat, jednoduše používat jazyk co nejdříve a bylo obklopené slovy, aby začalo používat jazyk v raném věku a aby ho to bavilo. Je proto potřeba v komunikaci podporovat už miminka a budovat v nich důvěru v předávání informací. Jinak hrozí, že se dítě nenaučí dobře komunikovat. Hrozí například tzv. mentální hluchota (slepota jako handicap odřezává lidi od věcí, ale slepci výborně komunikují, proto se považuje slepota za handicap, který méně nabourává sociální vazby, hluchota však odřezává od sociálních kontaktů). Mentální hluchota není problém ucha, protože člověk slyší, ale neumí se vyjádřit k tomu, co slyší, nereaguje, nebo má problém komunikovat.

Z takových dětí se mohou stát introverti, protože byly v dětství trestané, když chtěly komunikovat. Váží každé vyslovené slovo. Proto v dospělosti nemluví, nebo se bojí mluvit. Následně mají problém se prosadit, přitom však mohou mít povahu extroverta – ambiciózní introvert – rádi by se prosadili, ale nejde to. Dost často je to způsobené autoritativními rodiči.

Naopak děti, které jsou podporované v komunikaci, mluví rády a nevadí jim zbytečná slova, na rozdíl od introvertů, kteří váží každé slovo. Proto děťátko podporujeme v komunikaci už od prvních měsíců a projevujeme radost, když se snaží komunikovat.

Podporovat komunikaci, ale i zrakové vnímání vám pomůžou i první knížky, určené dětem od prvních měsíců, tzv. černobílá anebo kontrastní leporela. (Položením děťátka na bříško, když před něj dáte například knížku, ho motivujete i k posilování zádíček a podporujete tak celkový psychomotorický vývoj.)

Děťátko do jednoho roku umí vyslovit na jeden výdech jednu slabiku. Okolo jednoho roku na jeden výdech začíná vyslovovat už dvě slabiky.

A může začít trénink komunikace – od slova k věci a od věci ke slovu. Začíná se rozvíjet takzvaná PUERILNÍ ŘEČ – tedy nevyspělá, dětinská, primitivní a zjednodušená. Je v ní zvýrazněna artikulace, často dvojslabičná, má zesílený důraz na první slabiky a gesta, zpomalenou výslovnost a opakující se obsah. Například když koukáme na pejska, řekneme haf, děťátko zopakuje HA, my zdůrazníme první slabiku Haf. Nestydíme se mluvit s dětmi touto řečí! Opakujte s nimi: Anička ňami ňami, a potom hají, ťapi, papa, baba… Puerilní řeč je důležitá a důležitý je důraz na první slabiky. Když rodiče hovoří příliš rychle, nedávají důraz na první slabiky, dítě může začít vyslovovat nejprve poslední slabiky, například Anička řekne jako KA. Vývoj řeči je potom pomalejší a děti hůř vyslovují.

V tomto období dítě zjišťuje, že dospělí reagují na jeho slabiky a mají radost z jeho prvních pokusů rozmlouvat. Tedy, mělo by to tak být.

Nejmenší děti při trénování komunikace ocení obrázky s jasnými konturami, nepotřebují pointu, stačí popis situace, to, jaké věci jsou. Výborná jsou různá leporela anebo například MiniPEDIE. Děti v nich analyzují objekty zrakově, a když jim k obrázku přidáme slovo, děťátka si je spojí s objektem. Takto označíme zrakové vjemy slovy. Tím rozšiřujeme slovní zásobu. Skvělé jsou také hmatové knížky.

Později by mělo být dítě podporované také v myšlení a kladení otázek. Rodiče by neměli používat umlčovací věty, jako např. co je to za otázku, ptáš se na blbosti, nemám čas apod. Pokud nedokážete odpovědět na otázky typu: „Proč je nebe modré?“, začněte přemýšlet spolu s dítětem a vymýšlejte si. „Hm, proč je to nebe modré? Že by se v něm odrážela voda ze Země?“ Nezáleží na tom, že nemáme nebo neznáme pravdu, ale přiznejme si to, že něco nevíme, a zkusme o tom spolu hovořit. Rozvíjejme komunikace a čtěme s dětmi například i encyklopedie.

Čím víc dítě komunikuje, tím dřív je schopné opustit vizuální kontext – takže nepotřebuje obrázky a spoléhá se už na význam slov, i bez obrázku. Toto si dítě trénuje ještě i v období, kdy už chodí do školy. Proto by rodiče měli číst dětem knihy ještě dlouho po nástupu do školy, aby dítě mohlo snadno opustit vizuální kontext, o který se doteď opíralo, a spolehnout se jen na význam slov, zpracovávat čtený text, číst s porozuměním.

Děti, které se dostanou do věku, kdy už jsou zkoušené dětským kolektivem, se porovnávají mezi sebou, do jejich volného času stále častěji vstupuje technika. Však to známe, knihám začne konkurovat obraz hlavně v podobě hraní her na různých zařízeních a hlavně mobilních telefonech. Je těžké namotivovat je ke čtení klasické knihy. Samozřejmě pomáhá, když je dítě ke knize vedené od útlého věku. Děti si ale rády čtou, když vědí, že při čtení budou mít plnou pozornost rodiče, když nastane absolutní klid a do člověka začnou vtékat informace. Dnes se děti potřebují nudit, aby je čtení přitahovalo. Nenabízíme jim tedy alternativy jako TV, PC… Při čtení totiž odkládáme věci, které mají prioritu. A to je těžké. Je potřeba umět se naučit mít sílu odložit všechno ostatní a číst. Prostřednictvím knih například objevujeme různé charaktery lidí, s nimiž se můžeme ztotožnit, a nám to může pomoci překonávat strasti života.

Má to velký smysl.

Teta ze Svojtky

Zdroj: Jeroným Klimeš, Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=EfQlcm0x19k